Velmi snadno podléháme iluzím. Velmi rádi podléháme iluzím. A ještě raději podléháme těm iluzím, které jsou v souladu s našimi přáními a tužbami. Iluzím, které jsou v souladu s našimi sny. Vysněnými iluzemi se doslova opíjíme. Ale - oč je ten sen příjemnější, o to bude po probuzení náraz do reality tvrdší ...
S ekonomikou je to jako se zdravím: Nic vám není? Je vám skvěle? Nebojte se, to přejde ...
Jedním z ukazatelů, že s naší ekonomikou není něco úplně v pořádku, je strmý růst mezd. Kdyby docházelo k velkému ekonomickému rozkvětu soukromého sektoru, bylo by vše v pořádku. Kdyby se zásadním způsobem zvyšovala produktivita práce, a to by vedlo ke zvyšování mezd, jásal bych a tleskal bych tomuto vývoji. Ale ono to tak není.
Ze statistických dat víme, že růst mezd je způsoben dvěma faktory: jednak nedostatkem pracovní síly na trhu práce, a především pak růstem platů ve veřejném sektoru (je nutné rozlišovat mzdy v soukromém a platy ve veřejném sektoru).
Právě v růstu platů ve veřejném sektoru spatřuji problém. Aby tyto platy „táhly“ mzdy v soukromém sektoru, je špatně. Hodnota mediánu u platů ve veřejné sféře je takřka o 15% vyšší, než hodnota mediánu u mezd v soukromém sektoru.
Ve zdravé ekonomice by to mělo být obráceně. Výše platů ve veřejném sektoru by měla vždy dohánět úroveň mezd v sektoru soukromém. V soukromém sektoru se láme chleba, na něm stojí naše ekonomika. S ním roste a padá životní úroveň celé společnosti. Na jeho výkonnosti závisí, kolik můžeme rozdělit peněz do veřejné sféry. Pokud toto nepochopíme a nebudeme respektovat, se zlou se potážeme. Znásilňováním naší ekonomiky formou neustálého navyšování výdajů, včetně těch platových, přivedeme naší zemi do horoucích pekel.
Dalším alarmujícím jevem je rozevírání nůžek v platech ve veřejné sféře. Zatímco v soukromém sektoru považuji tento jev ve své podstatě za zdravý, tak ve veřejném sektoru nemá opodstatnění. Platy ve veřejné sféře by měly být spíše nivelizované. Především není důvod k výraznému nadstandartnímu ohodnocování úřednických profesí. Naopak, bylo by dobré na jejich úkor zvýšit platy takovým skupinám, jako jsou hasiči, pedagogové či pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách.
Jsem zastáncem zachování české národní měny. Jsem přesvědčený, že sbližování naší životní úrovně s tou západní, a především německou, musí probíhat synergicky ve třech základních rovinách:
První rovinou je velmi pozvolný nárůst nominální úrovně mezd.
Druhou rovinou je postupné posilování směnného kurzu naší koruny, především vůči euru.
Tou třetí rovinou sblížení životních úrovní by mělo být paradoxně snižování nominálních mezd v západních zemích. Lze totiž konstatovat (na základě vyjádření celé řady renomovaných ekonomů), že západní ekonomiky jsou nafouklými bublinami. Že především francouzská a německá společnost si žije výrazně nad poměry. Ale to už by bylo téma na jiný blog ...