Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zaslouží si Edvard Beneš kritiku?

4. 03. 2018 15:59:24
Ve dnech 70. výročí „Vítězného února“ se objevilo množství kritiky směřované k prezidentu Edvardu Benešovi. Petr Pithart dokonce vyzval k tomu, aby Beneš přestal být šetřen a začalo se mluvit o jeho roli v roce 1938 a 1948.

Nejsem historik. Při vší úctě a s veškerou pokorou si nedělám nárok na jediné a správné soudy nad rozhodnutími a činy takové osobnosti, jakou byl Edvard Beneš. Ale množství kritiky, které se na našeho druhého prezidenta vznáší, a které se vyrojilo ve dnech sedmdesátého výročí „Vítězného února“, mě přimělo k napsání těchto řádků.

Když Edvard Beneš opouštěl v září 1915 Prahu a mířil de exilu, asi sám netušil, že se za tři roky vrátí do zcela přeformátovaných poměrů. Že Rakousko – Uhersko již nebude existovat. Že se vrátí do vysněného nového státního útvaru – Československa. Vznik našeho státu však nebyl samo sebou. Bylo to především díky vytrvalému působení exilové Československé národní rady, jejímž byl Beneš generálním sekretářem.

Po vzniku samostatného Československa to byl právě Edvard Beneš, kdo stál v zahraničí za dobrým jménem našeho státu. V období od roku 1918 do 18. prosince 1935 se vystřídalo neuvěřitelných šestnáct vlád. Ministři se měnili jak na běžícím pásu. S jedinou výjimkou. Tou byl ministr zahraničních věcí. Tím byl vždy na přání TGM jmenován Dr. Edvard Beneš.

V době, kdy byl Edvard Beneš zvolen druhým našim prezidentem, v Německu už naplno rozpoutával svojí hrůzovládou Adolf Hitler. Nepokoje, které v Československu vyvolávala německá menšina, vyvrcholily na podzim roku 1938. Beneš řešil neřešitelný problém všemi prostředky. Jak rozsáhlými kroky diplomatickými, tak vojenskými.

Edvard Beneš udělal na podzim roku 1938 pro republiku maximum. Na poli diplomatickém, i na poli vojenském, kdy demonstroval odhodlání bránit naše území svoláním všeobecné mobilizace. V okamžiku sprosté zrady našich „spojenců“ udělal Beneš sice velmi bolestivé, ale jediné správné rozhodnutí. Nenechal vyvraždit náš národ hitlerovským Německem. Že by to tak dopadlo, to dokazují polské události z podzimu 1939. Jak se tehdy zachovali spojenci vůči Polákům, víme. Západní se vůbec nedostavili a východní si jejich území rozparcelovali s Hitlerem a vraždili v Katyni.

Ve svém druhém exilu to neměl Beneš též lehké. Plné uznání československé exilové vlády hlavními spojenci bylo dosaženo až po více než dvou letech od vzniku Protektorátu. Absurdní byla kritika Velké Británie za to, že odboj našeho obyvatelstva je příliš vlažný. Na rozdíl od „spojenecké“ politiky, kterou Velká Británie „hrdinsky“ předvedla v roce 1938 vůči nám a v roce 1939 vůči Polsku, dal Edvard Beneš zelenou takovým akcím, jako byla operace Anthropoid.

Kritika za uzavření smlouvy se SSSR z roku 1943 je z dnešního pohledu, díky znalostem dalšího vývoje událostí, logická. Nikoli však z pohledu tehdejšího. Edvard Beneš nemohl být jasnovidec, ale zato byl skvělý diplomat. Zrada spojenců z roku 1938, na které velice spoléhal, v něm musela zanechat hluboké rány. Je pochopitelné, že širokým diplomatickým rozkročením „východ – západ“ se Beneš snažil do budoucna podobnému vývoji událostí předejít.

Další kritika se snáší na tzv. Benešovy dekrety. Prezidentských dekretů bylo vydáno 98. Byl to jediný možný legislativní způsob vydávání zákonů, poněvadž Národní shromáždění (Parlament) nebylo ustanoveno.

Benešovi dekrety se však často zmiňují ve spojitosti s odsunem sudetských Němců. Tady je zapotřebí zdůraznit, že již od mládí Německo nepřirostlo Benešovi k srdci. Německé císařství považoval za „říši násilí a moci“. Často kritizoval německé přirozené „stádní instinkty“. To byl názor Edvarda Beneše na Němce. Že jsou jeho názory správné, mu potvrdil historický vývoj vygradovaným v roce 1938. Jeho přesvědčení, podepřené tvrdou životní zkušeností, jej vedlo k ráznému řešení problému – odsunu německého obyvatelstva. Zároveň však je nutné říci, že úplně plošný odsun to nebyl. Například oblasti tzv. Prajska, ležícího mezi Opavou a Ostravou, jsou toho důkazem. V obcích tohoto území se obyvatelé takřka ze 100 % hlásili před válkou k Německu. „Odměnou“ jim pak bylo odvedení mužů do německé armády, kde byli často nasazováni jako druhořadí Němci v první linii Východní fronty. Právě občané Prajska však po válce odsunuti nebyli.

Největší kritika se na Edvarda Beneše snáší v souvislosti s únorovými událostmi 1948. Ačkoli Beneš nebyl ještě ve vysokém věku, bylo mu necelých 64 let, jeho zdravotní stav byl velmi špatný. Jeho problémy s kardiovaskulárním systémem, vysokým krevním tlakem aj. lze přičíst celoživotní psychické zátěži. Zátěži, kterou dobrovolně podstoupil pro nás, pro český národ, jeho přežití a budoucnost. A též pro TGM ...

Velkohubé řeči rádoby demokratů (mnohdy bývalých či současných soudruhů) o jeho slabosti nebo vině, jsou v kontrastu s Benešovou obrovskou obětí trapné a ostudné. Sekretariáty demokratických stran, které tehdejší šachovou politickou partii za nás brutálně projely, se následně vymlouvaly na to, že spoléhaly na nemocného starého muže, který je v tom nechal ... Na muže, který kromě špatného psychického a fyzického stavu, čelil sofistikovanému nátlaku nastupující a dobře sešikované rudé totality...

Prezident Dr. Edvard Beneš ukončil svou životní pouť šest měsíců po komunistickém puči. Prohrál? Vyhrál? Chápeme vůbec, co všechno musel prožít, vykonat a obětovat? Osobně vzdávám prezidentovi Edvardovi Benešovi i dnes, po sedmdesáti letech, hold. Beneš nebyl svatý, ani neomylný. Ale jak řekl TGM, bez Beneše bychom republiku neměli. A tak za vše, co pro náš národ vykonal, a co pro něj obětoval, mu patří velký dík.

Na závěr, se vší úctou, odpovídám Petru Pithartovi: Prezident Edvard Beneš se zasloužil o stát.

Autor: Jan Borgula | neděle 4.3.2018 15:59 | karma článku: 33.31 | přečteno: 901x


Další články blogera

Jan Borgula

Zemanovo kázání u komunistů aneb urážka českých katolíků

Urazit někoho lze mnoha způsoby. Dlouhým urážlivým vyjádřením, větou, slovem či gestem. Ale také svou nepřítomností na místě, kde se přítomnost očekává. A přesně to učinil o uplynulém víkendu prezident republiky našim katolíkům.

25.4.2018 v 10:00 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 887 | Diskuse

Jan Borgula

Zastavme ekologické šílenství EU!

Nesmyslné regulace Evropské unie vedou k omezování podnikatelských i osobních svobod a do ekonomické propasti. Je nutné říci jasné DOST!

12.4.2018 v 10:15 | Karma článku: 24.92 | Přečteno: 563 | Diskuse

Jan Borgula

Snižme platy úředníkům!

Česká ekonomika se přehřívá. Rychlý růst HDP, nízké úrokové sazby, nedostatek lidí na trhu práce... A objevuje se též zvrácený ekonomický jev: stoupající mzdy jsou taženy stoupajícími platy ve veřejném sektoru.

6.4.2018 v 13:58 | Karma článku: 29.17 | Přečteno: 1215 | Diskuse

Jan Borgula

Velezrada prezidenta republiky Miloše Zemana

Stal se Miloš Zeman součástí ruského vojenského informačního útoku? Je vyhoštění ruských diplomatů adekvátní reakcí na chemický útok v Salisbury?

28.3.2018 v 9:46 | Karma článku: 30.57 | Přečteno: 1284 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Alois Sečkár

Budějovická mimo provoz

Uzavírka jižního vestibulu stanice metra Budějovická už od ledna přidělává problémy. Náprava je v nedohlednu.

19.5.2018 v 17:47 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 292 | Diskuse

Kateřina Valachová

Není co slavit. Ale stále je co bránit

Debatujeme o další cestě sociální demokracie. Nebo jinak, o té nejméně špatné ze špatných cest. Volební výsledek v podzimních sněmovních volbách nebyl na slavení. Ale stále nám toho zůstalo mnoho, co bránit.

17.5.2018 v 8:52 | Karma článku: 8.46 | Přečteno: 401 | Diskuse

Filip Zachariaš

Kvítek pro život. Koupil si jej i pan ředitel VZP?

Stejně jako každý rok jsem si v rámci Českého dne proti rakovině koupil žlutý kvítek, tentokrát s fialovou stuhou symbolizující rakovinu tlustého střeva a konečníku.

16.5.2018 v 15:47 | Karma článku: 24.05 | Přečteno: 649 | Diskuse

Ondřej Mirovský

Jak zachránit Libeňský most? Postavit nový most do Karlína a Libeňský most opravit

Libeňský most, který spojuje Prahu 7 a 8, se stal bohužel politickou rozbuškou současné situace v Praze a přitom to tak být nemuselo. Stačilo dodržet platné usnesení z roku 2016 k jeho rekonstrukci.

16.5.2018 v 14:09 | Karma článku: 14.07 | Přečteno: 376 | Diskuse

Jiří Češka

Smrt v přímém přenosu

Říká se, že ve trojici je vždycky jeden „ten třetí“.ČSSD se žene jak chrt za nabízenou kostí! Slintá po moci a penězích bez ohledu na podmínky, které s dosažením tohoto cíle souvisejí. Dřívější hrdost jako by nikdy neexistovala.

16.5.2018 v 11:39 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 759 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 26.77 Průměrná čtenost 993

Jan Borguľa (1974) vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, je autorizovaný stavitel v pozemních a dopravních stavbách. Je členem KDU-ČSL. Aktivně se věnuje sportu, především karate a vytrvalostnímu běhu. Kandiduje ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky v senátním volebním obvodu č. 41 Benešov.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.