Jan Borgula

Zemanovo kázání u komunistů aneb urážka českých katolíků

25. 04. 2018 10:00:00
Urazit někoho lze mnoha způsoby. Dlouhým urážlivým vyjádřením, větou, slovem či gestem. Ale také svou nepřítomností na místě, kde se přítomnost očekává. A přesně to učinil o uplynulém víkendu prezident republiky našim katolíkům.

Nebyla to pro naše věřící událost týdne, měsíce či roku.

Byla to jedna z nejvýznamnějších událostí století.

Repatriace ostatků Josefa kardinála Berana.

Vyzvednutí ostatků Josefa kardinála Berana z krypty pod Svatopetrským dómem ve Vatikánu, zmísta posledního odpočinku sv. Petra a jeho nástupců a jejich převoz do vlasti, bylo naplněním kardinálovy poslední vůle.

Josef kardinál Beran. Katolický kněz, statečný muž stojící nejprve proti nacistickému zrůdnému režimu. Prošel koncentračními tábory v Terezíně a Dachau. Po roce 1948 stál proti dalšímu totalitnímu režimu, tentokrát komunistickému. Od roku 1949 až do roku 1963 byl komunistickou Státní bezpečností na různých místech v Československu internován. V roce 1965 po jmenování kardinálem odjíždí do Vatikánu. Návrat do vlasti je mu však ze strany komunistických orgánů znemožněn. Dne 17. května 1969 Josef kardinál Beran ve Vatikánu umírá.

Kardinálovy ostatky byly vyzdviženy ve čtvrtek 19. dubna. První část poslední cesty kardinála Berana vedla na Papežskou kolej Nepomucenum. Bylo to místo, kde kardinál bydlel po dobu svého nuceného exilu až do své smrti. V pátek byly ostatky leteckým speciálem převezeny zpět do vlasti, kde dalším krátkým zastavením bylo dlouholeté působiště kardinála Berana v seminárním kostele sv. Vojtěcha v Dejvicích. Poté slavnostní kolona převezla rakev do baziliky Panny Marie na Strahově. Odtud se v sobotu vydalo slavnostní procesí směrem ke svatovítské katedrále na Pražském hradě. Před Arcibiskupským palácem se procesí zastavilo a rakev s kardinálem byla vnesena do jeho arcibiskupského sídla, do Arcibiskupského paláce. Poté následovala závěrečná část jeho poslední cesty vedoucí přes práh svatovítské katedrály, místa posledního odpočinku sv. Víta, sv. Václava a dalších světců, českých panovníků a nejvýznamnějších českých osobností.

V únoru 1948 komunistická diktatura začala a skončila až v listopadu 1989. Josef kardinál Beran byl jednou z nejviditelnějších postav, na které se komunistický totalitní režim neblaze podepsal. A zároveň byl jedním z mála, kdo se mu dokázal se ctí vzepřít. Kardinálovým přáním v poslední vůli bylo, aby jeho ostatky spočinuly v jeho milované vlasti. Byli jsme mu splnění tohoto přání dlužni. Dlužni dlouhých 49 let ... Teprve tímto slavnostním obřadem, touto repatriací, jsme dluh splatili. A tím jsme konečně udělali za komunistickou diktaturou pomyslnou tečku.

Josef kardinál Beran je národním hrdinou, který jistě bude až s postupem času českou společností plně doceněn. Jeho repatriace nebyla pouze církevní slavností, ale událostí celonárodního významu. Přihlášení ke svobodě, k národu, ke křesťanství. A já se ptám: Kde byli při slavnosti naši nejvyšší ústavní činitelé? Kde byl předseda vlády, kde byl předseda Poslanecké sněmovny? Těm nestálo za to se tak významné události zúčastnit? A co bývalý prezident republiky Václav Klaus?

Neuvěřitelně se však zachovala současná hlava státu Miloš Zeman. Ten se v čase, kdy slavnosti v jeho sídle na Pražském hradě probíhaly, zdravil s čelními komunistickými představiteli a kázal jim o únorovém nevítězství v roce 1948. Nechci být k prezidentovi republiky neobjektivně kritický, protože jsem před kardinálovou rakví viděl též věnec s jeho stuhou. Ale přesto si myslím, že tímto svým postojem urazil Zeman všechny, co byli komunistickým režimem pronásledováni.

Autor: Jan Borgula | karma: 26.68 | přečteno: 1018 ×
Poslední články autora